pravidlo 17-4. Míč se opírá o praporkovou tyč

Jedné podzimní neděle jsem se zúčastnil turnaje ve Mstěticích. Toto hřiště je mimo jiné známé jako „větrná hůrka“, kde se vítr stává velice důležitým faktorem a často dokáže ovlivnit trajektorii Vaší rány. Pohled na rozevlátou vlajku s ohnutou praporkovou tyčí, je jasným varováním, že vítr může změnit i dráhu Vašeho patu či radikálně ovlivnit jeho délku. Nevěřil jsem tomu, ale několikrát jsem se přesvědčil, že se s větrem musí počítat i na grýnu. Vítr sehrál důležitou roli i zmíněné neděle, během zahrání neskutečného patnáctimetrového patu, mého kolegy ve flightu. Pat přeběhl všechny nástrahy grýnu, aby se zázračně stočil vlevo a v téměř nulové rychlosti sklouzl do jamky. Všichni jsme vyjekli s vítězným pokřikem a upřímně gratulovali spoluhráči. Pak se ale stalo něco, s čím opravdu nikdo nemohl počítat. Míček zůstal viset na hraně jamky a praporková tyč si s míčkem pohrávala v pravidelném rytmu. Chvilku jsme čekali, jestli se míček nerozhodne tyč přetlačit a najít si skulinku, kterou by proklouzl do jamky. Nestalo se. V ten okamžik nikdo z nás netušil, jak celou situaci řešit a nezbývalo, než sáhnout do bagu a poradit se s pravidly.

17-4. Míč se opírá o praporkovou tyč
Jestliže je praporková tyč v jamce a hráčův míč, který není v jamce, se o ni opírá, smí hráč nebo jím pověřená osoba praporkovou tyčí pohnout nebo ji vyjmout z jamky. Pokud přitom míč spadne do jamky, má se za to, že jej tam hráč zahrál svou poslední ranou, jinak se míč, pokud se jím pohne, musí beztrestně umístit na okraj jamky.